Jmenuji se Pavel Vrbík, přátelé mi často říkají Pavlíku, a v jižních zemích jsem prostě Pavlito.
Moje přezdívka je Indián, a tak vzniklo celé moje jméno – Pavlík Vrbík Indián.
Pocházím z Vojnic u Olomouce. Musíte mít opravdu podrobnou mapu, abyste našli tuto „obydlenou zatáčku“ v poli. Postupem času se mi stalo domovem několik zemí a měst, proto říkám, že jsem z Olomouce a okolí. A tím okolím myslím celý svět.
Mojí nejoblíbenější zemí je tahle planeta – domov je tam, kde právě jsem, tam, kde právě usínám.
Moje cesta průvodce a outdoorového nadšence do AV
Od roku 2008 jsem měl tu čest být průvodcem pro brněnskou cestovní kancelář Alpina, kde jsem se specializoval především na bikové akce na Balkáně. Největší radost mi však přinášely cykloexpedice, které se postupně staly základem pro další klasické cyklozájezdy s ubytováním. Tuto zkušenost jsem sdílel v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc.
V roce 2013 jsem se pokusil o průkopnický zájezd na koloběžkách v rámci cyklistického zájezdu ve spolupráci s Yedoo, který se však nakonec neuskutečnil. O něco později jsem své ambice naplnil při spoluzaložení půjčovny a prodejny koloběžek RideOn, kterou jsme budovali během mého bakalářského studia rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Po opuštění projektu RideOn jsem se i nadále účastnil cyklistických zájezdů na koloběžkách pro CK Alpina, a to jako průvodce, tak i jako klient. Mezi nezapomenutelné zážitky patří náročné výpravy na Korsice a v Norsku, kde jsem objevoval krásy těchto destinací na koloběžce.
Mimo Evropu jsem měl možnost vést průvodcovské akce v Barmě. V letech 2012–2013 jsem vedl poznávací a cykloexpediční zájezdy, a po několikaleté pauze jsem se vrátil do milované Barmy až v roce 2018. Tentokrát jsem prozkoumával nově zpřístupněné oblasti, a to jak na kole, tak i na koloběžce.
V letech 2020 až 2022 jsem se plně věnoval pracovní pozici technika aerosolové instrumentace pro Ústav chemie a procesů Akademie věd ČR. Tato role byla časově náročná, ale zároveň mi poskytla profesní, lidské i studijní uspokojení. Měl jsem možnost rozvíjet své technické dovednosti a podílet se na vědeckém výzkumu, což bylo důvodem, proč jsem v této době neprůvodcoval.
Tříletá pauza od průvodcování se nakonec pozitivně odrazila, když jsem dostal nabídku vést zimní přechod v pro mě neznámé Severní Makedonii. Myslel jsem si, že mě Balkán už ničím nepřekvapí, ale krásy místních hor, jezer a řek mě naprosto uchvátily. K tomu se přidala vynikající místní kuchyně, ovlivněná různými kulturami, národnostmi a náboženstvím. Na jaře 2023 jsem se rozhodl vrátit do této destinace na letní přechod přes Šar planinu s výstupem na Golem Korab a Pelister, a od té doby se Severní Makedonie stala mou nejoblíbenější destinací Balkánu.
Dnes se průvodcovské činnosti věnuji již jen okrajově, během letní sezóny vedu 1-2 přechody na těžko, a v zimě se zaměřuji na přechody na sněžnicích. Pokud je ještě čas a chut, přidávám se v rámci své dovolené na cyklozájezd na koloběžce, jak už jsem uvedl výše.
Jsem magisterským studentem oboru Rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, což vnímám jako součást svého života. Tento obor pro mě znamená harmonickou kombinaci pohybových aktivit, rozvoje mysli a poznání duše na různých úrovních vědomí. Věřím, že rovnováha mezi tělesnou a duševní aktivitou je klíčem k celkovému zdraví a pohodě.
V bakalářské práci jsem se zaměřil na téma expediční cykloturistiky jako nástroje pro osobnostní a sociální rozvoj. Vnímám tuto aktivitu jako silný nástroj formování osobnosti, kdy nové prožitky vedou k reflektovaným změnám a rozvoji nových kompetencí. Expediční cykloturistika, která kombinuje fyzicky náročnou aktivitu s poznáváním sociokulturního prostředí nově objevovaných destinací, neustále posouvá účastníka za hranice komfortní zóny.
Tato kombinace náročnosti na úrovni těla i mysli je podle mého názoru velmi efektivní nástroj pro práci s komfortní zónou. Účastníci procházejí nejen osobnostním a sociálním, ale i psychosociálním, odborně technickým a fyzickým rozvojem. Tento proces se zároveň týká změny vnitřního paradigmatu jedince – tedy práce s myslí, podvědomím, vědomím a duší, které jsou vzájemně propojené a formují se navzájem. Tato zkušenost učí jednotlivce využívat svůj potenciál na všech úrovních a otevírá cestu k seberealizaci. Ta se projevuje v intuitivním a funkčním vztahu k sobě, okolí a vlastnímu naplnění – a případně identifikace vlastního poslání. Tento princip propojení těla, mysli a duše v procesu seberealizace je základem myšlenky „PunkyBike“, kterou jsem se snažil realizovat nejen jako průvodce, ale také v každodenním životě. Tuto myšlenku jsem definoval v rámci své bakalářské práce v souvislosti s expediční cykloturistikou.
A Rekre není sranda, je to p o s l á n í :-)
Hledání smyslu a osobní transformace
Další klíčovou součástí mého života, která úzce souvisí s mým studiem a životními zkušenostmi, je hluboká snaha o pochopení podstaty lidského bytí a mého osobního poslání. Po několik let jsem cestoval po meditačních centrech, komunitách, klášterech a seminářích, kde jsem měl příležitost setkat se s učiteli, kteří mi "pomáhali" hledat odpovědi na otázky o smyslu života a mé vlastní podstatě.
Jedním z významných momentů bylo i stavět Okořský medicinewheel s Royem Littlesunem, stařešinou kmene Hopi. Později jsem byl jim pozván do jeho komunity v Arizoně, kde jsem prožil silné okamžiky a zkušenosti i s černou magii.
Během těchto let jsem se setkal s několka inspirativními osobnostmi z esotericko-spirituálního světa, ale také s těmi, jejichž přístupy byly zcela zcestné a často manipulativní. Tyto zkušenosti mě vedly k hlubokému zklamání, zejména kolem roku 2012, kdy jsem se potýkal s nepřesnými a zavádějícími informacemi šířícími se mezi esoterickými komunitami.
V období pandemie COVID-19 jsem si uvědomil, že tato cesta pro mě došla svého konce. Začal jsem chápat, že mnoho lidí je v tomto světě uvězněno v iluzích vlastního spirituálního ega, které často vzniká i z dlouhodobé emoční deprivace. Tato iluze výjmečnosti umožňuje určitou optiku vnímání světa, ale zároveň brání otevřenému přístupu k životu jako celku, k jeho smysluplnosti a propojení.
Klíčovým zlomem pro mě byla zkušenost s temnou verzí Dvojplamene koncem roku 2018. Tento hluboký zážitek, kdy jsem čelil tzv. Succubě-Dvojplameni – temné bytosti spojené s démony – se stal rozhodujícím okamžikem v procesu sebepoznání. Tato setkání byla velice intenzivní na úrovni duše, a nevyhnutelně mě přivedla k tomu, abych se stal silnějším a vědomějším, jinak bych asi nepřežil.
Tento extrémní zážitek mi ukázal obrovský potenciál, který mám, abych mohl efektivně pracovat nejen s vlastními temnými částmi duše. Naučil mě také, jak si měnit osobní paradigmata a otevírat nové možnosti pro svůj život. Z této zkušenosti vyšla hluboká katarze a s ní i návrat ke své pravé podstatě – k božské podstatě duše, která je nad rámec jakýchkoli lidských konceptů a paradigmat.
Po setkání s Dvojplamenem (11:11) jsem si uvědomil, že je čas přestat trpět a začít žít nový život, ve kterém mohu skutečně žít v radosti, hojnosti a lásce. Tento princip, který jsem přijal jako svou novou identitu, se pozitivně promítl do všech oblastí mého života – od vztahů, práce, až po osobní hodnotu, která je klíčová pro to, jak realizuji svůj život a kam směřuji.
Hledání odpovědí na duchovní cestě
Ať tento příběh s Dvojplamenem může znít pro někoho scestně nebo nereálně, každý, kdo zažil takovéto setkání, nebo byl jen jeho součástí, i jen na chvíli, ví nezapomenutelně, že zážitky jako telepatie, hluboké vhledy do vlastní duše, prožitky Tantry jako posvátného propojení ženy a muže, nebo zobrazení symbolů a čísel jako informace, které potvrzují frekvenci a podstatu aktuální situace, jsou hluboce reálné. Tato zkušenost může být prožita jako skutečná a transformující.
Setkání s Dvojplamenem (Twinflame) je jedním z nejzásadnějších duchovních a karmických procesů v našich posledních reinkarnacích. Když jde o tzv. „Fake Twinflame“, může to být opravdu očistcem, ve kterém člověk prochází těžkými a náročnými zkouškami, a následné spasení skutečně znamená vykoupení z tohoto pekla. Pro ty, kteří těmto souvislostem rozumí nebo je sami zažili, nabízím tento životní příběh, ke kterému i nadále hledám komplexní odpovědi. Brzy bude tento příběh k dispozici v odkazu pod tímto textem, nebo na vyžádání pro vzájemnou pomoc, podporu a pochopení této extémní zkušenosti.
Na svou cestu jsem nikdy nedostal odpovědi, které jsem hledal, a to ani od nejlepších mágů, kteří dokázali nejen číst karmické souvislosti několika životů, ale i vnímat poslání, dary a prokletí. I přesto, že jsem jim často pomáhal při jejich praxi, terapii, léčení a různých obřadech, nikdy mi nedokázali odpovědět na stejné otázky, které jim kladli jejich předchozí klienti. Často mi říkali, že to nemohli, nechtěli, neuměli odpovědět, nebo mi dokonce lhali ohledně mého osudu, potenciálu, duše a vědomí. Přitom dobře znali mé zkušenosti s Třetím okem, telepatií, vědomím a energií, která často přesahovala jejich vlastní. Díky tomu jsem jim často asistoval při obřadech jako energetická ochrana nebo násobitel záměru při materializaci myšlenek a obřadů.
Nakonec mi z toho vyšlo jedno zásadní uvědomění: plnou odpověď na své otázky dostanu pouze já sám, od sebe a ze sebe. A to je podstatným smyslem této cesty – že skutečná odpověď je v nás, a že právě tento proces je součástí našeho hlubokého duchovního růstu s odpovídajícím výsledkem.
Zveřejněním tohoto příběhu v jeho základní podobě považuji za krok k nalezení dalších odpovědí, nebo spíše nápovědy od moudré duše, která chápe souvislosti příčiny a následku této transformace lépe než já. I případné správné nasměrování k pochopení celé mozaiky mého života je pro mě velice cenné.
Tímto případně předem děkuji převelice. P.V.I.